Přání
Všichni si něco přejeme. Začíná to tím, že si přejeme lepší autíčko než náš soused či kamarád, poté si přejeme lepší penál, boty, mobil, auto... Vlastně celý život si něco přejeme. Zvláštní je, že neznám téměř nikoho, kdo by si přál něco pro ostatní, kdo by si přál, aby byli ostatní šťastní a nemyslel jen na sebe. Můj život se točí okolo takových lidí - co přejí sobě to nejlepší - já taková nikdy nebyla. Nikdy jsem si nepřála nic pro sebe. Čím to je? Proč si taky nepřeju jednou něco pro sebe? Proč mám nutkání přát všem to nejlepší? Tohle je otázky, na které sama nedokážu odpovědět. Nevím, proč jsem v tomhle jiná. Někomu by se mohlo zdát, že je to dobrá, ba dokonce skvělá vlastnost, ale není. Každý den vidím své kamarády, a nejen kamarády, a přeju jim jen to nejlepší. Pro mě není člověk, kterému bych přála neštěstí. Jsem ráda za to, že jsou ostatní šťastní, naplňuje mě to pocitem, že alespoň někdo si na téhle planetě připadá šťastný. Na druhou stranu mě ničí, když vidím, že to, co já př...