jednaprastenazubarka

Jak už asi nadpis napovídá, dnešní článek bude o envy, jealousy, tedy pro nepříliš dobré angličtináře o závisti a žárlivosti. Hodně lidí závidí a žárlí na kamarády, kamarádky, lidi, kteří něco dokázali, kteří mají lepší známky než oni, jsou chytřejší... Někdy jsou to naprosto absurdní věci, ale nejhorší závist jsou peníze. Nejhorší žárlivost je kvůli lásce. Žárlit na někoho, kdo poznal lásku s někým, s kým jsme chtěli být my. Závidět někomu, že je s jiným šťastný, nebo závidět ty ubohé, ve skutečnosti téměř bezcenné papírky - peníze. Bohužel jsem během posledních pár týdnů došla k závěru, že závist je opravdu jedna z věcí, o kterých nemusíme léta vědět, a poté nám dojde, že všechny ty pomluvy, co kolují od našich pseudokamarádů, jsou pouze z jediného důvodu. Ze závisti. Lidé na vás házejí špínu, říkají věci, které nejsou pravdivé jen proto, aby si připadali lepšími. Ale pomluvami se toho moc nespraví... Proč to vlastně někdo dělá, říká? Odpověď se zdá být složitá, protože je hned něko...

Někdo se ráno vzbudí a jde do školy. Podle někoho může být škola hrozná, nudná a nevím, co ještě. Upřímně? Kdybyste v hlavě aspoň něco měli! Všichni si musejí stěžovat, jak mají hroznej život a to proto, že musí chodit do školy, přitom jediný, co jejich v životě je těžký je školní taška po cestě do školy! Všichni si stěžují, jak se musí učit, dělat domácí práce... Jak málo volného času jim zbývá. Bože! Copak mám teda sakra říkat já?! Já si nestěžuju, měla jsem naprosto skvělej život, všichni to věděli, a pak přijde jedna rána, druhá, třětí a já si říkám, že už asi nepřijde den, kdy bude zase dobře. Zatím to tak vypadá. Vždycky jsem přála, přeju a budu přát všem jen to nejlepší, ale tak proč někdo taky nemůže přát mně? Topím se ve všem, co dělám. Připadá mi jako by tenhle svět byl naprosto oničem. Depression is already back. Yeah, I know it. I'm lost inside. Za poslední dva měsíce jsem ztratila dva nejbližší lidi, které jsem kdy měla, nejlepší kamarádku, nejlepšího kamaráda a to ani...

Takže dneska se pokusím napsat něco o tom, co mě fascinuje, ale bude to tročku zkrácený, protože bych o tom mohla psát hodiny a hodiny... Fascinují mě brusle a led. Když někdo umí jezdit na bruslích, když dělá piruety, jezdí pozadu, jezdí na jedné noze... A nevím, co ještě. Mohla bych na kluzáku stát hodiny a sledovat pohyby různých lidí, jak bruslí. Mohla bych hodiny vymýšlet, jak že to vlastně funguje, vymýšlet na to matematické vzorce. Všechno to vypadá tak jednoduše, přitom není. Dívat se na lidi, jak bruslí, jak se pohybují. Celý tento celek - dav lidí - může někomu připadat chaoticky, přitom v tom není nic víc než matematika. Ano, vymýšlím hlouposti, které asi jen tak někoho nenapadnou. Další věc, která mě fascinuje je, když sněží, protože každá vločka padá k zemi. Jako člověk. Všichni letíme a jsme jednotliví, samostatní a přitom tvoříme celek - lidstvo, vločky tvoří sníh. Byla bych schopná hodiny sedět na balkóně a sledovat jak sněží. Miluju padající vločky v noci osvětlené po...

Každý se omlouvá tisíckrát, ale kolikrát je to doopravdy potřeba? Kolikrát je to upřímně? Omluvy přes facebook? Přes skype? Hahaha. Taky jsem se pár lidem chtěla omluvit a neměla jsem možnost je vidět, tak jsem jim napsala. V mém životě jsou i lidé, kteří jsou vzhledem k událostem na mě naštvaní a těm bych se chtěla omluvit do očí, jenže když vám někdo řekne "jdi ode mě pryč." tak vás to nejenom naštve, ale zamrzí. Nevím, proč mi na některých lidech tolik záleží a myslím si, že omluva to možná nespraví, každopádně try it. I just tryed it. Vážně mě překvapilo, že i moji kamarádi - teda považovala jsem je za kamarády - o mně říkali takové věci. Chtěla bych se omluvit, že se o tobě šíří takové věci, nevadí mi, že se to šíří o mně, ale že se to šíří i o tobě. Ještě jsem nikdy ničeho nelitovala, možná první věc, které lituji? Nevím. Chtěla bych to napravit, jenže vím, že mi neodpustíš. Nechci se omlouvat přes facebook, ani přes skype. Chci ti do očí říct, že jsem to regulérně po...

Nechápu lidi, kteří se řežou, pijou, kouřej, fetujou. Většina lidí to chce jenom zkusit, ale to je nikdy nenapadlo, že už když to zkusí, tak je velká pravděpodobnost, že se stanou závislými. Jednou si píchneš, protože se ti něco nepovedlo, protože máš deprese a myslíš si, že se ti uleví? Možná ano, ale jenom na chvíli. Tím problémy nevyřešíš, jenom je oddaluješ. Napiješ se a na chvíli zapomeneš na všechny problémy... Možná se ti uleví, ale opět tím nic nevyřešíš. Zapálíš si a můžeš si připadat, nevím jak jsi drsnej, ale ve skutečnosti nejsi. Chodit s cígem v ruce a připadat si jako frajer? Vykouřit krabku za den, protože bez toho si připadáš špatně a chybí ti to? Proč za tohle utrácíš, stáváš se závislým na něčem, co ti jenom ubližuje jenom proto, abys zapadnul do společnosti? Možná jsi to chtěl jenom zkusit, ale nedopadlo to tak. Já osobně bych to ani nezkoušela, protože nechci dopadnout tak, že udělám všechno pro to, abych si mohla sehnat další dávku. Nechci se opít tak, že nebudu sc...