jednaprastenazubarka

Začala jsem číst články, které jsem napsala, ale nepublikovala a že jich bylo v složce Rozepsané požehnaně. Začala bych asi tímhle článkem. "Dneska je to rok, co jsme se poznali. Já a pan Božský. Ty jsi byl ten kluk, co se mi líbil, ale to bylo tak všechno, co jsem s tím mohla dělat, protože já - coby šťastně zamilová holka mohla asi tak víc dělat... Byli jsme na soustředění, kde mě opravdu spousta kluků znala no a ty jsi byl tak jediný, kdo mě neznal. Už od začátku si mě dokázal zaujmout počínaje tím, že jsi tam byl bezkonkurenčně nejhezčí kluk, mezi bezkonkurenčně nejhezčíma klukama, co jsem kdy poznala. ( Hromada fakt božích kluků a mezi nima ještě úžašnější. A tím božích klůků myslím... Fakt božích kluků!) Taky jsem v té době neznala nikoho, kdo měl iPod a iPhone a podobný věci. Také jsem neznala nikoho, kvůli komu bych dělala dobrovolně fyzické tresty, jen abych ho mohla vidět na chodbě. Poprvé jsi na mě promluvil u táboráku a já vlastně ani nevěděla, jak se jmenuješ, takže ...

Pondělí. První pusa. Nemusí to být první pusa jako taková... Záleží na tom s kým a kde. Takže jinak... Moje první pusa ve škole. Moje doopravdická první pusa ve škole. Možnost, že by nás někdo mohl vidět tomu všemu jen nahrávala. Pocit, že porošuji svá vlastní pravidla je nepopsatelný. Konečně jsem se dočkala. Zmatené úterý. Podivná středa, kdy jsem šla s jeho nejlepším kamarádem na kafe. Celou dobu jsem se snažila pochopit, oč tu běží, a proč mu tolik vadí, že jsme spolu šli na kafe. Žárlivost. Už když to vypadalo, že jsme si docela sedli, jsem se rozhodla, že to ukončím. Čtvrtek, kdy jsem si mohla pospat, protože jsem nešla do školy, ovšem moje plány byly překaženy, protože jsem si musela napsat test. Dohoda zněla: sejdeme se v sedm v šatně. Za minutu sedm a on nikde. Jó, měl na mě počkat v šatně, ovšem jakmile jsem prošla dveřmi, došlo mi, že už jde dávno po schodech. Přezula jsem se, sundala si kabát a vyšla do druhého patra. Během deseti minut už jsme oba seděli ve třídě, já v pos...