jednaprastenazubarka

Svět se mi začne rovnat. Všechno okolo začne do sebe zapadat. Projdu kolem kolony aut a zabočím doleva. Tudy jsem tak často chodila. Tady je ten hřbitov, po jejímž okraji jsem s ním chodila za ruku. Ten hřbitov, kde jsem tolikrát v dešti stála a čekala až přijde. Nikdy nepřišel. Vzpomínala jsem na všechny ty příběhy, které jsem mu o tom hřbitově vyprávěla. O všech těch tradacích, o nejstarším hrobě, o tom, proč je do některých hrobů hebrejské písmo vyryté a jiné z hrobů vystupuje. Tolikrát jsem tu v noci stála. Tolikrát pršelo a tolikrát jsem brečela, že bych to na prstech ani nespočítala. Čekala jsem. Čekala jsem na zázrak. Čekala jsem na něj, ale nikdy nepřišel. Tolikrát jsem si říkala, že se to všechno vrátí. Teď vím, že už nic nebude jako dřív. Já už nikdy nebudu jako dřív. Postupem času jsem to vzdala, začala jsem si uvědomovat, že všechno není tak samozřejmé. Začala jsem si uvědomovat, co jsem vlastně ztratila. Není den, co bych nešla kolem hřbitova a nevzpomněla si na něj. Není ...

Natáhnu ruku pro další skleničku. Už se mi motá hlava, ale chci se napít víc. Cítím se dobře, ale vím, že by mi mohlo být lépe. Vím, že by mi mohlo být mnohem lépe, že pocit alkoholu mi sice dodá pocit štěstí a volnosti, ale řešení to není. Napiju se znovu. Vůbec mi to nechutná. Zvedne se mi žaludek, ale piju dál a dál, piju až do dna. Motá se mi hlava, ale popadnu láhev a doleju si. Chytneš mě za ruku a zvedneš z postele. Zavrávorám, když si uvědomím, že svět okolo mě se točí, přesto jdu s tebou vedle do místnosti, tady je příliš mnoho lidí. Cítím ten příjemný dotek tvého těla. Ani nevím, jak jsem se sem dostala, ale sedím v jiné místnosti na zemi. Zavřeš za námi velké dveře a zamkneš. Celý svět se točí. Políbíš mě. Konečně zase cítím tvé teplé rty. Rukou mi vjedeš pod tričko a tentokrát tě nechám. Je mi to jedno. Jen chci na svém těle cítit tvůj teplý dotek. V tomhle světě jsme jen my dva, na ničem jiném nezáleží. Položíš mě na zem a já si všimnu, že vedle mě leží silonky. Aha, už ch...

Otevřu jsem oči. Po tváři se mi skutálejí další slzy. Už zase nechápeš, proč se tohle děje? Víš, já ano. Míjíme další a další stromy, zatáčíme, mineme benzínku. Chci se soustředit pouze na silnici a věci, které jsou kolem mě, ale nedokážu to. Proč jsem tak špatný člověk? Když si jenom vzpomenu, jak mi tvoje máma říkala, jak moc tě má ráda a jakej jseš skvělej kluk. Jakobych to sama neveděla... Kéžby tohle někdo říkal i o mně. Kéžby si to někdo doopravdy myslel. Nejsem jako ty, tak krásná, hodná, chytrá. Spíš jsem přesný opak. Víš, o mně tohle nikdo neřekne, natož aby si to myslel. Kdysi mi to říkali taky a víš jak to dopadlo? Řekli mi, že to byly všechno jenom lži. To je ten problém. Mineme další benzínku. Kéžbys věděl, jak je to pro mě těžké s tebou být, když vidím, jak se na mě ostatní dívají. Obvzlášť po těch všech lžích o tom, jak jsem skvělá holka. Všechno to jsou lži. Všechno. Moc dobře to vím a moc dobře si pamatuji tu chvíli, kdy mi došlo, že už v tomhle nemůžu věřit jediné slo...

Zklamala jsem tě? Víš... Pokaždý, když jsem tě viděl, tak jsem byl rád, protože jsi vypadala, jak dobře se ti vede. Když mi došlo, že se nic nezlepšilo, tak jsem ti chtěl pomoct a bejt u tebe, když to máš těžký. Jenže jsem se dočkal vždycky toho, že bych měl jít. Takže... Pokaždý, když jsi mě poslala pryč. Vždycky jsem si říkal. Přijdu a všechno bude jako dřív. Jenže nebylo. Když si mi řekla, že vztah, co máš s nim, je lepší než náš před čtyřma měsícema Když jsi mi lhala s tou cigaretou. Když jsi mi řekla, že mi nechybí nic než sex. Když jsi mi řekla, že jsem se na tebe vysral. když jsem ti říkal, že za ruku můžeš držet jenom jednoho. Odpověď byla: Tu chybu už neudělám. U koho? U tebe. Říkala jsi, že jsem si našel náhradu. Přitom to tak vůbec není. Co vidíš? Jak moc seš prolhaná. Jak nejdeš daleko pro nějakou lež. Prostě když se ti pravda nelíbí tak zalžeš a jdeš dál. I když sem byl s tebou a se všim se ti snažil pomoct našla sis kámoše kterej je prostě asi lepší. Že si svoje problémy ...