Tolerance
Po dlouhé době zpět. No znáte mě... No time for writing, but today i shouldn't go to school. Před nějakou dobou neurčitou jsem se pohádala s jedním klukem. No pohádala, spíš on se se mnou přestal bavit, měl velmi dobrý důvod, jaký bych tady neřešila, každopádně mě naprosto nesnáší... Dost se tím bavím. You know, how I am crazy. Poslední dobou je to čím dál horší. Čím dál víc mě baví se dívat na ten jeho polib-mi-zadnici-pohled , člověk by neřekl, že tohle může někoho bavit, ale já se tím opravdu neskutečně bavím. Pokaždé, když ho vidím, mám chuť projít kolem něj a dívat se na ten jeho pohled. Je mi totiž absolutně jedno, co si o mně člověk jako on myslí. Je to pro mě tak irelevantní. On je pro mě tolik irelevantní. Mé podvědomí se tím tak neskutečně baví. Já se tím tak neskutečně bavím. Tím se dostávám k tématu, kdy mi někdo řekl, že chodí na místo, kde jsou jen ti nejlepší lidé a mně v té chvíli došlo, že je to tak neracionální pohled, že to snad ani nejde. Člověk si vytvořil slov...