Tisíckrát.
Je tisíc důvodů, proč o tobě psát a je dalších tisíc důvodů proč o tobě nepsat. Mám tě ráda. Ve skutečnosti nevím, za co tě považuji. Umírám touhou vedle tebe ležet, protože nechci usínat sama, na druhou stranu nechci vztah jako takový. Tolik mi na tobě záleží, ale oba víme, že dělám chyby. Jednu za druhou. Každá chyba mě posouvá dál a dál, jenže jakmile mi došlo, jak moc velká moje chyba je... Když to jediné, na čem záleží, ti nejsem schopná dát. Pocit zoufalství a méněcennosti tomu všemu jenom přidává. Pořád a pořád dokola se mi to honí hlavou. A já se sama sebe ptám: "Proč je vždycky chyba ve mně?" I když mi říkáš, že chyba je vždy na obou stranách, že v žádném vztahu nikdo tomu druhému nic nedluží, mám pocit, že ti toho dlužím až moc. Pocit, že nejsem dost dobrá mě ubíjí víc, než si dokážeš představit. Možná protože tohle byla jediná věc, ve které jsem si myslela, že jsem alespoň uspokojivá, což mi bylo po mém novém zjištění vyvráceno. Dokonce se mi o tom i zdá. Chyba je ...